Pernštejn: příběh mramorového hradu

Hrad Pernštejn stojí na skále nad Nedvědicí už více než sedm století. Založili ho páni z Medlova, kteří podle něj přijali nové rodové jméno a postupně se zařadili mezi nejvlivnější šlechtu v českých zemích. S rostoucím majetkem a postavením Pernštejnů se měnil i jejich hrad. Přibývaly brány, věže a obytné místnosti, až vzniklo rozsáhlé sídlo, které si dodnes zachovalo převážně pozdně gotickou podobu.

Jak vznikl rodový hrad Pernštejnů

Pernštejn vznikl mezi lety 1270 a 1285. První písemná zmínka pochází z roku 1285, hrad už ale v té době stál. Přesný rok jeho založení tedy neznáme.

Jeho zakladatelé vybrali skalnatý hřeben, který poskytoval přirozenou ochranu. Zpočátku tu stál palác a obranná věž, dnes známá jako Barborka. Obě stavby obklopovala hradba. Na tento základ později navázaly další budovy, které nejstarší části postupně zakryly.

Pernštejnové se v následujících staletích prosadili na Moravě i v Čechách. Jejich znak se zubří hlavou se objevoval na stále větším počtu panství a staveb. V nedalekém Doubravníku například v letech 1535–1557 vybudovali kostel Povýšení svatého Kříže. Rodový hrad přitom zůstal v jejich majetku až do konce 16. století.

Přestavby změnily hrad v mohutnou pevnost

Nejvýrazněji se Pernštejn proměňoval v 15. a první polovině 16. století. Kolem původního hradu vyrůstaly nové budovy, předhradí a další opevnění. Stavební práce pokračovaly i po velkém požáru, který areál poškodil před rokem 1460.

Výsledkem byl hrad chráněný několika pásmy obrany. Cesta k paláci vedla přes několik střežených bran, takže překonání jedné z nich ještě neznamenalo dobytí celého sídla. Tuto podobu si areál uchoval dodnes: návštěvník prochází několika částmi hradu, než se dostane k jeho obytnému jádru.

Vedle obrany se ovšem stavitelé věnovali také pohodlí obyvatel. Nové prostory měly sloužit každodennímu životu šlechtické domácnosti i přijímání hostů. Hrad tak rostl nejen do rozlohy, ale také do výšky.

Odkud pochází označení „mramorový hrad“

Pernštejnu se říká mramorový hrad podle bílého nedvědického mramoru, který se používal při jeho stavbě. K jeho charakteristickým prvkům patří také arkýře, tedy části místností vysunuté před průčelí. Právě ty spolu s věžemi dávají paláci jeho nápadnou podobu.

Pečlivou práci kameníků dokládají i interiéry. Ve vstupní hale se dochovala sklípková klenba s výrazným geometrickým členěním. Obytné a reprezentační místnosti zase připomínají, že za mohutnými zdmi žila domácnost, která od svého sídla očekávala víc než bezpečí.

Velké přestavby se postupně zastavily. Řada prostor proto zůstala v gotické, pozdně gotické nebo renesanční podobě. Pozdější majitelé je sice upravovali a nově zařizovali, základní charakter hradu se však neztratil.

Prodej hradu a švédské obléhání

V roce 1596 Pernštejnové své rodové sídlo prodali. Po více než třech staletích tak hrad přešel do cizích rukou. Mezi jeho další vlastníky patřili Lichtenštejnové, Stockhammerové a později Mitrovští.

Obranný význam Pernštejna ale prodejem neskončil. Během třicetileté války jej v roce 1645 obléhalo švédské vojsko. Hrad útoku odolal a opevnění tak obstálo i dlouho poté, co Pernštejnové odešli.

V dalších obdobích se pozornost majitelů obracela spíše k úpravám interiérů a okolí. Starý hrad dál sloužil jako šlechtické sídlo, jeho obyvatelé však měli jiné představy o bydlení než jejich středověcí předchůdci.

Mitrovští a život za starými hradbami

V 19. století se s Pernštejnem spojil rod Mitrovských. Ti na hradě vytvořili bohatou knihovnu a shromáždili sbírku rytin a kreseb. Některé pokoje získaly romantické zařízení, které odpovídalo tehdejšímu zájmu o středověk.

Pernštejn proto není dochovaný v podobě jediného historického období. Ve starších místnostech se objevovalo nové vybavení a výzdoba, zatímco zvenčí si hrad zachovával svůj pevnostní ráz. Dnešní prohlídka tak přibližuje nejen dobu jeho zakladatelů, ale také život pozdějších majitelů.

Zahrady pod hradem

Proměnilo se i okolí hradu. Za Stockhammerů začala v 18. století na svazích vznikat okrasná zahrada. Na přelomu 18. a 19. století na ni navázali Schröfflové, kteří zde založili krajinářský park. Vedle pravidelně uspořádaných zahradních částí přibyly volnější cesty, drobné stavby a místa k odpočinku.

Prostor pod hradbami už neměl sloužit pouze obraně. Majitelé ho upravovali pro procházky a pobyt venku. Zahrady se tak staly součástí sídla stejně jako jeho obytné pokoje nebo knihovna.

Po rozsáhlé obnově se vrchnostenská zahrada v květnu 2021 znovu otevřela veřejnosti. Návštěvu hradu tak dnes doplňuje také procházka po místech, která byla dlouho méně známá než samotný palác.

Pernštejn si za staletí prošel obléháním, přestavbami i střídáním majitelů. Přesto se v něm dodnes dochovalo mnoho z doby, kdy býval rodovým hradem Pernštejnů. Právě spojení mohutného opevnění, zachovalých interiérů a obnovených zahrad z něj dělá místo, kde lze historii poznat zblízka.

Pokud jste na Pernštejně ještě nebyli, stojí za to se tam vypravit. Projděte jeho starými branami, prohlédněte si hradní sály a nechte si čas i na procházku zahradami. Ať vás sem přivede zájem o historii, nebo jen chuť objevovat nová místa, tenhle hrad stojí za to poznat osobně.