Buchlov: osm století nad Chřiby

Buchlov si lze zapamatovat jako siluetu nad lesy. K pochopení jeho historie ale potřebujeme víc než pohled z dálky. Za mohutnými zdmi se střídaly představy o tom, k čemu má hrad sloužit: chránit, spravovat okolní kraj, reprezentovat svého majitele, a nakonec uchovávat sbírky a vzpomínky. Právě tyto proměny nás jeho příběhem provedou.

Hrad, který patří ke krajině

Začněme u místa. Buchlov stojí v Chřibech západně od Uherského Hradiště. Spolu s Holým kopcem a vrchem Modla, na němž se nachází kaple svaté Barbory, vytváří výraznou skupinu vrcholů. Hrad a kapli proto stojí za to vnímat společně: patří ke stejné krajině a jejich dějiny se opakovaně potkávají.

Poloha nad okolím pomáhá vysvětlit, proč právě tady vznikla pevnost. Výhled do krajiny nebyl jen působivou kulisou: souvisel s úkolem hradu chránit a spravovat okolní území. Od jeho místa v krajině se tak dostáváme k důvodu, proč byl postaven.

Královská pevnost a správní centrum

Počátky Buchlova se podle Národního památkového ústavu kladou do první poloviny 13. století. Vznikl jako královský hrad, jméno zakládajícího panovníka ale nemůžeme uvést s jistotou. Vedle obranné funkce plnil také úlohu správního a soudního střediska a souvisel s výkonem loveckého práva. Představa osamělé vojenské hlídky by tedy byla neúplná: šlo o místo, odkud se uplatňovala moc nad okolním územím.

Nejstarší jádro tvořily věže, palác a kaple. Později přibývaly další části a starší prostory se upravovaly. Dnešní Buchlov tak není stavbou vzniklou podle jediného plánu. Je výsledkem postupného doplňování, při němž každá doba využívala to, co zdědila po předchozí.

Pozdní gotika: také prostor pro reprezentaci

Královské držení přitom neznamenalo, že hrad spravoval přímo panovník. Buchlov býval dáván do zástavy šlechticům a právě s některými z nich jsou spojeny výrazné stavební změny. K důležitému předělu došlo v roce 1468, kdy hrad poškodilo uherské vojsko. Následovala rozsáhlá pozdně gotická obnova.

S působením Cimburků na konci 15. století jsou spojeny reprezentační sály; v severní části hradu vznikly kvalitní žebrové klenby. Obnova tedy nesloužila jen k nápravě škod. Hradní interiéry získávaly podobu, v níž bylo možné ukázat postavení jejich držitele, přijímat hosty a vést společenský život.

Dobrým vodítkem jsou právě stropy a klenby. Zatímco zvenčí vnímáme především pevnost, uvnitř se už ukazuje také sídlo se společenskými ambicemi. V následujícím století tuto proměnu rozvinuli noví soukromí majitelé.

Šlechtické sídlo mění svou podobu

V 16. století tak Buchlov přestal být pouze královským majetkem svěřovaným do zástavy a stal se soukromým šlechtickým sídlem. K jeho majitelům patřili Žerotínové a po nich Zástřizlové, za jejichž působení prošel zásadními úpravami. Renesance přinesla další obytné a reprezentační prostory, aniž by zmizelo středověké jádro.

Později hrad vlastnili Petřvaldští z Petřvaldu. I jejich stavební zásahy jsou součástí výsledné podoby areálu. Při prohlídce proto dává smysl sledovat, jak na sebe navazují nádvoří, brány a obytné části. Buchlov se postupně přizpůsoboval potřebám domácnosti i celého panství. Petřvaldští se však nakonec rozhodli hledat nové rodové sídlo pod hradním kopcem.

Proč vznikl zámek v Buchlovicích

Tímto sídlem se stal zámek v Buchlovicích, jehož stavbu zahájil Jan Dětřich Petřvaldský těsně před rokem 1700. Nové sídlo vycházelo z představy italské barokní vily a nabízelo odlišný způsob bydlení i reprezentace.

Přesun Petřvaldských do Buchlovic ukazuje, jak se změnily nároky šlechty na její domov. Hrad na výšině a zámek spojený se zahradou odpovídaly různým představám o životě. Buchlov si díky tomu zachoval výrazný starší charakter, zatímco nové sídlo mohlo vyrůst podle soudobého vkusu.

V krajině ale zůstávalo i další místo spojené s rodem: kaple svaté Barbory na sousední Modle, kterou jsme zmínili na začátku. Její dnešní barokní stavba vznikla v 70. letech 17. století a sloužila jako pohřební kaple Petřvaldských i pozdějších majitelů, Berchtoldů. Ti pak dali nový smysl také samotnému hradu.

Berchtoldové a nový život hradu

Když v 19. století převzali panství Berchtoldové, mohl se Buchlov uplatnit i jinak než jako hlavní rodový domov. Vzniklo zde hradní a rodinné muzeum, přístupné veřejnosti už v první polovině století. K obytným interiérům se připojily sbírky, které odrážely zájmy jejich majitelů; významnou součástí byly přírodovědné sbírky Bedřicha Berchtolda.

Tato změna je pro pochopení dnešního Buchlova podstatná. Návštěvník prochází nejen bývalým sídlem, ale také místem, kde se začala minulost vědomě uchovávat. Exponáty vypovídají o světě, který jejich sběratelé poznávali, i o tom, co považovali za hodné pozornosti.

Paměť hradu se ovšem neuchovává jen ve vitrínách a rodových sbírkách. Vedle předmětů se po generace předávaly také příběhy, které se ke zdejším místům vážou.

Pověsti a paměť místa

Jedním z nejznámějších je pověst o lípě neviny. Podle ní měla lípa zasazená kořeny vzhůru prokázat nevinu odsouzeného zbrojnoše Vlčka. Vyprávění o spravedlnosti a naději dodává hradnímu nádvoří další význam a připomíná soudní pravomoc, která patřila k někdejším úlohám Buchlova.

Pověst ovšem čteme jinak než stavební průzkum nebo historickou listinu. Její hodnota spočívá také v tom, že se předávala dál a stala se součástí místní paměti. Při poznávání hradu proto mají své místo doložené události i příběhy, které si s ním lidé spojovali.

Buchlov dnes nejlépe pochopíme jako celek: v krajině, v jeho historických prostorách i ve sbírkách. Zkusme při návštěvě sledovat, kdy hrad působí jako pevnost, kdy jako domov a kdy jako muzeum. Právě v těchto přechodech se jeho osm století stává srozumitelných.